Všechno už bylo jednou napsáno

13. května 2012 v 13:05 | Vlasta Řenčová |  Brána do Nitra
Lze či nelze vymyslet příběh, který s jiným nemá nic společného?
Když o tom tak uvažuji, tak to prostě nejde.
Zamyslete se nad tím. Když píšete povídku, nebo knihu, něco vás inspiruje. A byla by to náhoda, kdyby vás neinspiroval zrovna nějaký jiný příběh.
Každá kniha je nástupcem jiné. Věděli jste třeba, že Harry Potter se zakládá na pohádce o Popelce? A je z toho příběh, ze kterého si mnozí berou inspiraci.

Dneska jsem si uvědomila, že i můj knižní smyšlený příběh není originál.

Já často měním názory, mimochodem a proto, co bylo napsáno na starém blogu, to už je trochu jinačí...
Kniha Brána do Nitra vypráví o Gnellie, výjimečné dospívající dívce z lesní vesničky. Jednoho dne potká elfku a později objeví i jiná kouzla...

Původně jsem si příběh začala vymýšlet v listopadu 2011, kdy jsem měla nemocnou nohu a tedy spoustu času. Tehdy se to mělo podobat spíše Stmívání.
Gnellia totiž přestoupila na jinou školu, kde byl podivný kluk a ukázalo se, že mají společné téma, totiž magický vílí původ...
Potom jsem to trochu pozměnila a pořád se něco upravovalo, až nakonec - jak jste si mohli všimnout - je to úplně jiné...

Když vymýšlím příběh, v hlavě se mi motají různé příběhy, ze života i ty, které jsem četla.
Nedávno, asi v březnu, jsem zase trochu upravovala. Ten příběh se trochu podobal knize Rafaelova škola: Vílí křídla od blogerky Renaty Štulcové. To jsem samozřejmě zjistila až po pozdějším přečtení knihy.
Napadlo mě, že by to každý poznal a tak jsem opět upravovala.
Doufám, že si teď omylem nepůjčím knížku o elfech a vílách...

To jsem kreslila dneska - Gnellia :)
Nejsem žádná malířka, ale myslím, že se to alespoň trochu mým myšlenkám podobá :)

Chtěla bych se zeptat, jak je to u vás se psaním?
Také se občas opřete o knihu, film či vlastní zkušenosti? Nebo máte tak dokonalou fantasii?

Za nápad na tento článek bych chtěla poděkovat také Pavlovi, který mě na to přivedl ;)
 


Komentáře

1 Linda Teatime Linda Teatime | Web | 13. května 2012 v 13:11 | Reagovat

Pěkný obrázek. Mimochodem občas taky dost měním obsah povídek, ale snažím se moc se neinspirovat jinými knížkami.
PS: Myslím, že knížku o elfech a o vílách jsem zatím neviděla ;-)

2 sue-world sue-world | Web | 13. května 2012 v 13:17 | Reagovat

Máš pravdu.Pokaždé když napíšu nějakou historku zjistím, že se hodně podobá něčemu co sem už četla nebo viděla.

3 Faith Faith | Web | 13. května 2012 v 13:57 | Reagovat

to je úplne presné :) vždy, ked na nejakom svojom príbehu zistím, že má niečo spoločné s nejakou dalšou (a nech je to dej, meno nejakej postavy alebo hocičo iné) ten príbeh sa mi jednoducho zhnusí a bud ho celý prerobím, alebo zahodím. :D ja jednoducho nedokážem písať s vedomím, že niečo úplne rovnaké napísal už niekto predo mnou :)

4 Eruvië Eruvië | Web | 13. května 2012 v 14:01 | Reagovat

Přesně, inspirace se bere na různých místech. Já to často mám spojené se svými sny. Něco čtu, vidím, slyším a moje podvědomí to tak nakopne, že mám sen, který je občas docela pěknou povídkou :-) ale úplně nejradši fantazíruju o tom, co by kdyby... co se třeba dělo v Bradavicích, když tam chodil Voldemort, měl Sirius nějakou lásku atd. :-x

5 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 13. května 2012 v 14:03 | Reagovat

Já píši povídky z vlastní fantazie. Ovlivňuje mě hlavně moje nálada. Když jsem smutný, píši smutné povídky a naopak.
Ale jednou mě ovlivnila moje nejoblíbenější knížka. Hned jsem napsal svou první knížku, už v 12 letech. Ale od té doby píši jen povídky z mojí hlavy. Už nikdy tak dobrou knížku nikdo nenapíše. :-(

6 terka-vesela terka-vesela | 13. května 2012 v 14:06 | Reagovat

přesně, nejprve mě inspirovala kniha Stmívání, později jsem to vymazala:-) a teď... teď píšu příběh, který je napůl vymyšlený, napůl pravdivý, takže teď jsem se inspirovala pravdou... pokaždé je to jinak, u každé knížky se nechám inspirovat něčím jiným.
a mimochodem, moc hezký obrázek... moc pěkné...
Gigi, z tebe bude nejspíš spisovatelka, sudokářka a navrch ještě ilustrátorka:-)

7 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 13. května 2012 v 14:15 | Reagovat

Zlatíčko, na světě je to tak, že se každý člověk rodí jako originál. Nikde nežil, nežije a ani nebude žít někdo stejný, jako jsi ty! Tudíž ani tvoje psaní nebude nikdy naprosto stejné, jako by bylo od někoho jiného.
Originálem být ještě v psaní nemůžeš! Nemáš žádné vlastní životní zkušenosti, tvoje názory na svět se teprve formují a ještě je mnohokrát budeš měnit a upravovat. Nechtěj po sobě něco, na co je příliš brzy! Jednou se k originalitě dostaneš, ale teď se pěkně uč a piš, byť máš třeba pocit, že něco kopíruješ. Piš, protože jen psaním se naučíš psát! Tvůj čas na opravdově originální dílo příjde! Zatím se spokoj s tím, že budeš tvořit na základě inspirace od jiných.

8 Sušenka Sušenka | E-mail | Web | 13. května 2012 v 15:07 | Reagovat

To se mi taky stává... :/ já se spíš inspiruji filmy :D ale jen trochu... jenže pak to stejně dopadne jinak... co naděláme...? a ten obrázk je fakt nádhernej :) :O

9 Eleniska Eleniska | Web | 13. května 2012 v 16:39 | Reagovat

Já ani nečtu,teda jednou mě napadl jeden příběh,ale asi by z toho nic nebylo :) jinak krásný obrázek,já neumím vůbec kreslit :D spíše podle předlohy :)

10 bumblebee bumblebee | Web | 13. května 2012 v 17:05 | Reagovat

svatá pravda! Hrozně ráda bych byla originální. Napsala něco jedinečného, nečekaného a hlavně nového/jiného. Ale jde to vůbec? Asi ano..ale nejspíš jen napůl. Každý má jiné nazírání na svět a tím muže být jeho kniha zajímavá. Jen pozor, aby se příběhem moc nepodobala nějaké jiné knize. To by mohlo dopadnout špatně. Zjistila sem, že moje "kniha" je inspirována nejednou z mých oblíbených fantasy knih a bojím se, že jednou si jí někdo přečte (pokud jí dopíšu..) a řekne:" Co to má být? To už přece bylo jednou napsáno, jen trochu jinak!"

11 Levandulová Levandulová | Web | 13. května 2012 v 17:08 | Reagovat

Máš naprostou pravdu!Jak je možné být originální, když už snad bylo všechno napsané.Nicméně stále se najdou i tací, kteří to dokážou.Já je obdivuji a musím uznat, že být originální dá velkou práci.

12 Pauline Pauline | Web | 13. května 2012 v 18:04 | Reagovat

Jo, to je pravda pravdoucí :) Já to mám tak, že když se něco snažím napsat, třeba nějakou povídku, vždycky po jejím přečtení přijdu na to, jak moc je to podobné té jiné povídce, kterou jsem četla před časem. To mě odradí to dát na blog, protože bych si pak přišla jako bezedná kopírka :D. Bohužel mám takový pocit, že všechno už je sepsané a vymyšlené. Je strašně těžké vymyslet něco tak moc originálního, aby to vůbec někoho nadchlo ;-)

Jinak to s tím Harry Potterem jsem nevěděla, ale zní to zajímavě :-P když ale o tom tak přemýšlím, co tam má společného děj Popelky a Harryho?

13 Jezurka Jezurka | Web | 13. května 2012 v 19:00 | Reagovat

Krásně ti to napsal David. Já si také myslím, že to tak nějak bude. Ale piš, určitě, a uvidíš až po letech - bude to originál a určitě se k němu budeš ráda vracet. :-)

14 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 13. května 2012 v 19:02 | Reagovat

[1]: Já se taky nesnažím se tím inspirovat, ale hlava je šroťák :D
[2]: No právě...
[3]: Já to vždycky rychle vymažu :-?
[4]: Také se mi často zdává o příběhu mé knihy ;-)
[5]: Mně do toho nálada nezasahuje. To by to nedopadlo :-D
[6]: Ty se inspiruješ životem - to je dobrý ;-)
[7]: Máš pravdu - mám se co učit 8-)
[8]: Ty bývají taky inspirativní :-)
[9]: Každý umí nějak kreslit.
[10]: Jé, ty píšeš knížku? ??? :D Tak to jsem zvědavá ;-) Těším se :-)
[11]: Podle mě spíš neznáme tolik knih ;-)
[12]: A právě proto sem nedávám svojí knihu ;-)
No, přeci to, že žije s rodinou, která ho nemá ráda a tak nějak jim posluhuje a oni mu nic nedovolí a spí v nejmenší místnosti... ;-)

15 Vendy Vendy | Web | 13. května 2012 v 19:31 | Reagovat

To je dobrá otázka. Asi nemůžu nic napsat, protože jsem toho spoustu přečetla a mám dojem, že nic originálního mě nenapadne. Ale stejně to není v originalitě, tedy není to o původní myšlence, spousta motivů je podobných (sama jsi to zjistila při čtení různých knih, že to, co napadlo tebe, napadlo i jiné).
Originální je zřejmě způsob zpracování. Mohla bych  najít několik románů, které se opravdu vymykají jak nápady, tak námětem, ale těch je jako šafránu.
A že opravuješ a upravuješ... to se dalo čekat, zlatíčko, a to bude asi na vší té práci to nejtěžší a nejotravnější. A proto ti přeju, aby ti tyhle opravy a úpravy nevzaly elán a chuť do dalšího psaní, zřejmě to patří k věci. Když jsem četla některé rozhovory se spisovateli, každý říkal v podstatě to samé - začínali s elánem, pak museli škrtat a měnit a tím se zlepšovali a zlepšovali. Není to tak jednoduché, ale ty to dokážeš.

16 Livien Livien | Web | 13. května 2012 v 20:57 | Reagovat

Je pravda, že jsem nad tím už také mnohokrát uvažovala, došla jsem ovšem k názoru, že pokud budeme psát o nás samotných, o našich životek, láskách, trápeních i štěstí, vždycky to bude originální a neokopírované, protože se to prostě děje jenom nám. Jsme tvůrci příběhu, do kterého protkávámé osobní pocity a myšlenky. Proto asi, když píšu nějakou povídku, se nedokáži odpoutat od vlastích zážitků a událostí v životě. Nejednou se mi tak ovšem stalo, že se v tom dané osoby i nalezly aa...bylo zle. :D

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. května 2012 v 23:20 | Reagovat

Vyslechla jsem mnohý příběh lidí. Pokud některé  události zpracuji do povídky, píši rovnou a moc už neupravuji. M+la jsem vždy tendenci psát rovnou, snad jen slovosled opravit při následném čtení. Určitě bych to zase napsala jinak. Nevím, co to mám za zvyky, ale romány se neinspiruji. Často se mi ale na blogu stalo, že mi někdo napsal: jé, to se stalo skoro stejně naší známé. Osudy lidí jsou si v mnohém podobné, jen konce nebývají stejné.  Až budeš žít tak dlouho jako já, nebudeš inspiraci hledat v knihách, ale v životě svém i druhých lidí. To je nejlepší zdroj a fantazie člověka. ;-)

18 Mniška Mniška | E-mail | Web | 14. května 2012 v 9:42 | Reagovat

Ten obrázek je moc hezký, mně se líbí, je takový rozjasňující :)
No, co se týče mě, já nejsem moc ráda, když je někde vidět inspirace z jiných děl. Samozřejmě, asi každý se něčím inspiruje, asi ano, ale nemám ráda, když je to až moc vidět, to pak tu knížku moc nepokládám za dobrou. Proto se snažím, aby byly mé příběhy od něčeho takového úplně odproštěny.

19 Veki Veki | Web | 14. května 2012 v 11:04 | Reagovat

Mám problém s tím, že vždycky všechno moc vychází z mého vlastního života a projektuji do toho věci, které nikomu nesděluji a které jsou prostě jenom moje. A pak mám strach, že by to všichni poznali, a tak to ani nedávám nikomu číst.
Prostě: Příliš odhaluju sama sebe.

Nejlépe je tato myšlenka formulována v Obrazu Doriana Greye, tedy ne v případě psaní, ale v případě toho portrétu.

20 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 15. května 2012 v 20:44 | Reagovat

[15]: Ano ;-) Asi - určitě :D - máš pravdu... Druhů originality je hodně ;-)
[16]: Jo, to je panečku originální!
[17]: Tvé povídky ze života mi originální připadají 8-)
[18]: Já nekopíruji, ale myšlenkami jsem u příběhů, totiž u těch, které mi v hlavě uvízly svým kouzlem :-)
[19]: Ale rodině ano, ne? ???

21 Lucerna Lucerna | Web | 21. června 2012 v 23:36 | Reagovat

Ja mam rozpisanu vecicku, ktora sa neopiera o nic. Je to Scififantazycestopisnoromantickadrama. Ak uz pisem dlksie dielko, teda nie poviedku ale pribeh, konci zivot hlavnej postavi vzdy smrtou. Zastavam nazor, ze je to o postave a nie o pribehu.. i ked mi to pride aj mne obcas trochu depresivne, ze kazdu postavu zabijem alebo aspon pockam (slusne?) kym umre. A ano, je to vylucne pre dospelych, moc uvazovania. To by mladez neprehrozla a niektore veci asi ani nepochopila :-D. Dielo je v rozpoznamkovanej podobe uz 3roky a uz, uz sa chystam do toho vrhnut :-D.
Obrazok sa mi paci :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama