Mořská víla Lizuer (4/4)

9. července 2012 v 12:49 | Vlasta Řenčová |  Z nitra lesa
Závěrečná, nejšťastnější část...
***
Najednou se spustí vichr a taková bouře, že se i rybky v moři topily, chudinky. Vlny otřásaly mořskou hladinou, ale i v hlubinách to syčivě šumělo. Vichřice lámala stromy, jejich větve a posílala je do moře, na smrt.


Zmatek, který rázem propukl v celém zasaženém mořském údolí, neminul ani Lizuer, která se zděšením vyplouvala hledat Tommiho, pociťujíc při tom vinu na sebe - kdyby ho tak nenechala samotného…
Klučina se se zděšením kolébal po moři, narážel do zuřivých vln, které svou ledovou slanou vodu vlévaly do jeho pramičky. Volal na Lizuer, do očí se mu draly slzy, jako by je snad čerpal z té slané vody v moři, tyhle ho však svou teplotou hřály.
Lizuer ho brzy našla, díky jeho úpěnlivému volání. Ale úsměv jim na tváři nevydržel dlouho. Mořem se k nim drala, přímo lovecky hnala tsunami, vysoká a nebezpečná pro lidi na moři, tedy pro Tommiho.
Lizuer se nemohla utopit, ale měla strach o Tommiho, který dýchal normálně.
Proč jen mi to, Matičko, děláš?! Ptala se Matky Přírody, byla všude kolem, nikdy ji neopustila. Avšak nyní jí posílala záhubu, neboť ti dva bez sebe nemohli dál žít.
Vlna jim dýchala na záda, mrazila a předpovídala smrt. Byla černá a páchla, nevoněla jako voda, ale jako přílišně okořeněná rebarbora, trpce, hořce a, vyzařovaly z ní negativní úmysly.
"Vždycky budeš moje nejlepší kamarádka, můj andílek!" vzdychl Tommi na rozloučenou.
Ještě mi neříkej sbohem… ještě ne! Prosila Lizuer.
V tu chvíli, kdy se jim zrak zaplavily slzy smutku, kdy se objímali a šeptali poslední slova, stal se zázrak!
Kakaový bob, rozpůlený, který měla Lizuer přivázán ke krku a Tommi v náprsní kapse, se rozzářil, jako nikdy jindy! Jako by snad Lizuer byla všemi hvězdičkami na obloze a Tommi byl jejich odrazem ve vodě, tolik jich muselo existovat, jinak by ten kousek štěstí v čokoládě, dával všem najevo jejich vztah. Ale pouze jeden Tommi a jedna Lizuer se měli rádi tak, jako žádný jiný a to pro ně svítila i čokoláda, i když hořká.
Poloviny bobu se jako dva magnety chtěly dostat k sobě! A táhly přitom blíž a blíž k sobě i ty dva. Záře je spojila, myslím tím Lizuer a Tommiho.
Tommi zářil poněkud jinak než Lizuer.
Zatímco ona se třpytila jako beránci za svitu červánků, on odrážel světlo zlatavé a zelenavé, jako mech na slunné stráni. Tommimu, ač si toho hned nevšiml, narostl ocas a nohy mu zmizely. Byl z něj podmořský tvor, nový vílí mužíček.
A navíc ztratil lidské schopnosti. Mluvil plynule vodní řečí, plaval rychle a mrštně a to vše zjistil během chvilky.
Páni, vidíš to?
Děkujeme ti, matičko! Zvolala za oba Lizuer.

Tihle dva nerozluční přátelé poznali něco, čemu se nedá říkat pouze láska, ačkoliv je to slovo mocné a nepřipouští žádná synonyma.
Kakaový bob od té doby nosili jako symbol jejich víry v toho druhého, uctívali ten kousek čokolády, který se rázem proměnil v ten nejsladší plod na světě.
A víš ty co? Usmála se Lizuer. Vždycky jsem tě očekávala…

A pak se plni vášně a zamilovanosti věčně políbili…
Pozn. Tommi při své proměně jaksi dorostl, dospěl!
 


Komentáře

1 Linda Teatime Linda Teatime | Web | 9. července 2012 v 16:37 | Reagovat

Mhm, romantika! Pěkné, trošku jako malá mořská víla.

2 Šeříková Šeříková | Web | 10. července 2012 v 17:10 | Reagovat

Šumivý, kouzelný a zamilovaný začátek jedné velké lásky. Je krásné představit si, jak se život Lizuret a Tommiho bude dále třísnit o mořské vlnky :-)

Víš, co jsem předtím psala, ještě k Malému princi. Prostě sedmikráskové, mořská vílo!

3 Lucerna Lucerna | Web | 10. července 2012 v 18:37 | Reagovat

Tak som si to cele precitala a jedine co viem na to povedat je - nadherne.
A obdivujem ta dva krat tolko, pretoze ja mam tendenciu pri dlksich poviedkach, zabit hlavnu postavu :-D.

4 Jezurka Jezurka | Web | 15. července 2012 v 13:23 | Reagovat

Taková "mladá" slečna a dokáže tak krásně psát o lásce a romantice? To tedy koukám. Jsi opravdu moc šikovná a je vidět, že máš na psaní talent! :-)

5 ×Ani× ×Ani× | Web | 15. července 2012 v 16:37 | Reagovat

krasny clanek aj blog.. ;-)

6 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 16. července 2012 v 11:28 | Reagovat

[1]: Opravdu? Ani jsem na ní nemyslela při psaní...
[2]: Děkuji!
[3]: :-D
[4]: Vždyť je to jen polibek... Pokračování jejich příběhu nechám až na dobu, kdy budu rozumět lásce samotné ;-)
[5]: Tak určitě :D

7 Elisis Elisis | Web | 26. července 2012 v 20:41 | Reagovat

Tento příběh jsem již obdivovala na Tvém starém blogu, ale je krásné si jej přečíst znovu :-) Umíš psát tak čistě, s citem a láskou v srdci, nepochybuji o tom, že by ses ve psaní nikde neprosadila, to je zkrátka hloupost ;-) Tato povídka pohladí po duši a nádherně se čte. Máš talent Sedmikrásko :-)

8 Miri Miri | 28. července 2012 v 10:44 | Reagovat

Nebudu ti psát kritiku. Nebudu ti říkat kde se mi nelíbilo jaké slovní spojení a nebudu rozebírat dějovou linku. Příběh pohladí po duši jako stříbrná vlnka padící nad láskou mořské víly a obyčejného človíčka. Nebesky modrá písnička byla dozpívána a úsměv na mé tváři, který jsi vyvolala maže všechny nedokonalosti po slohové stránce. Vzbudila jsi ve mně pocity a to je to hlavní. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama